Jak to je a není s Lokálkou 2013

Poznávacím znaménkem, pihou krásy královéhradecké Lokálky je téměř čtyři desítky let František Zapadlo. Znaménko poněkud zbytnělo; není to však zhoubné.

V aktuální sestavě nehledejte nehybnou tvář dědečka zakladatele Ládi Straky; před třemi lety se odebral do lepší společnosti "nahoře", když byl povolal za sebe pardubického (!) asthmatika Radka Nováka. Bažantík rychle pochopil, že i velké umění je hodno lidového náhledu a spolu s dietářem Přemkem Dolanem (v Lokálce rostoucím do krásy) tvoří perníkářskou sekci. Není to však zhoubné.

I vlídný škleb pianisty a bronchitika Jiřího Gregory už nebudou letos baby postrádat. Záhadné potíže prince Jiříka, které s osobními zplodinami vyústily z klidu Na Růžku do klidu na lůžku, byly diagnosticky definovány a snad s konečnou platností zapuzeny. Chatrné zdraví jako následek bujarých mladických radovánek zůstává, není to však zhoubné.

Je osudově smířen s tím, že bude či nebude-li přítomen, bude řádně pomluven. Podvyživený u kláves slyší na jméno Ivan Šmejda a snaží se čelit síle Gregorových pěstí hbitostí.

Láďa Straka zůstává stálým "ghostem" Lokálky. Neznáme zatím lepšího.

Máte jedinečnou možnost slyšet (a vidět) orloj Lokálky v této sestavě živě. Vyžaduje to jistý druh odolnosti. Pokud Vás to nezabije, tak Vás to posílí.

Není to však zhoubné.

Pozn: mně taky není dvakrát akorát, není to však...

                                                                          Václav Souček